Řekni, že kanadskej hokej je primitivní, dělej!
Lyssa, Wollongong, Gnu
Show 1 (Linz, Ann and Pat)
"Tamhle se zase opaluje ženská... a ukazuje kozy!"
Tentokrát jsme naditý jako prasata. Dvě auta, jedenáct lidí, a vozík jako pro dostihovýho koně. Důvodem pro to je, že kromě alkoholu chceme přes hranice pašovat ještě větší množství dotovaný ekologický nafty, takže dodávka je hodně podkleslá v kolenou a maximum, který z ní Šimpán vytáhne, je asi osmdesát. Všichni jsou ve formě, Todd se porval s Broučkem, Olda je v dobrým rozmaru, Záhoř všechny šikanuje, což je neklamným znamením vynikající nálady. Výlet může začít.
Jihočeská krajina byla mimořádně malebná, u všemožnejch řek, kolem nichž jsme jeli, se opalovali lidi užívající si konec léta. Kupón byl v ráži už z předchozího dne (bourbon, kterej úplně nesed), a povzbuzen posledním bulvárním skandálem ohledně olbřímího socanskýho poprsí, tajně vyfotografovanýho poblíž Lepa Hrvatska, viděl všude nahý těla. Ten den se prostě řeky hemžily pramicema, na nich ležely obnažený modelky a pokoušely se nám narvat kozy až do auta (jak viděl Kupón). My jsme neviděli nic, což nás sralo. Ale jinak je to zajímavej problém: jakej kredit může mít politička, která dejme tomu zrovna předsedá zasedání parlamentu a všichni poslanci sledujou její upjatej kostýmek a maj před očima jenom ty ohromný tmavě hnědý bradavky a předivo modrejch žil. Dá se tomu čelit jinak, než každej její návrh přivítat rytmickým boucháním do lavic sněmovny a skandováním "Cecky! Cecky! Cecky?"
Hranice můžou bejt vždycky problém: Rakušani byli teutonsky bez emocí, tak jen Todd vyvedl z míry český celníky tím, že jim vnutil nějakej papír, o kterej nikdo z nich nestál, a tvrdil, že je to povolení k pobytu, který si ovšem vystavil on sám. Linec jsme našli rychle, klub v podstatě taky, a hned jsme se dali do práce. Na koncert jsou všechny adjektiva krátký, pro učinění obrázku jen největší kousky: na Lyssu lidi mánili už od třetí písničky; v době, kdy se na to Gnu teprve chystali, tak už po klubu lítali tři lidi v jejich triku; když potom jejich set vrcholil, dva chlápci sebou ultimátně zmítali v chodbě k hajzlům, odkud ani nebylo vidět na pódium...
Odehráli jsme si to, uklidili, složili a vydali se s Ann do nějakýho bytu, kde se mělo spát. Tou dobou už jsme byli vládci Lince, tak nikoho nemohlo překvapit, že Broučkův spacák sloužil celou cestu nočním městem jako fotbalovej míč... Z tohodle města přece před pár dny s velkou parádou vyrazili Frantu Cipra... po pátým kole bez vítězství na chvostu rakouský DRUHÝ ligy!
Show 2 (Maribor, Pekárna, festival No Borders Jam)
"We are Wollongong... punkrock... Czech Republic..."
Čekal nás velkej kus cesty, rakouský dálnice se proplejtaly Alpama, projížděli jsme smrtícíma tunelama a bylo takový vedro, že skoro nelze o tom jakkoliv hovořit. Museli jsme pořád stavět, vyndavat z repráků pašovanou naftu a hadičkou ji přelejvat do nádrže. Klause postihnul záchvat nudismu, takže postupně odkládal jednotlivý kusy oblečení, až seděl na zadní sedačce oblečenej do svojí předkožky. Cesta neutíkala ("Ježiš... jedeme to asi deset hodin." "To jo, ale ČISTÝHO ČASU!!!"), ale do Slovinska se nám podařilo proniknout včas, aby nás v Pekárně (Gnu podruhý na místě činu) přivítalo vedro, party pankáčů polehávající na trávníku, dva velký kartóny slovinskýho piva a promotér celý akce Dušan, frontman místní punkový legendy Kupi Gnoja. Festival.
Naše bloky šly po sobě hned na začátku, tak jsme si aparát postavili, za poměrně silnýho nezájmu publika si odehráli svoje a zase to zbourali. Dva kartóny slovinskýho piva si začaly vybírat svoji daň. Kupón s Broučkem zcela nemilosrdně uzmuli polský kapele, která hrála po Gnu, jednu velkou kytarovou bednu, a mírně šokovaný majitelé si jí pak museli z vozejku vytáhnout. Todd zastavoval úplně neznámý ožralý pankáče a všem tvdil, že jsme taky pankáči, jenom z jiný země. Klaus divoce prodával svoje zboží, a neodradilo ho ani to, že mu jeden pankáč, poté, co se před zraky desítek lidí vysral na zem a neutřel si prdel, poblil placky a nášivky.
Tady je potřeba odbočit: původně nás Dušan emailově buzeroval, že mu kvůli ubytování musíme nahlásit personálie měsíc předem, což jsme jedině díky Toddovi tak tak stihli ("... mily panove, jestli neposilate me vase a) adresy b) cisla pasu, budete spat 25 srpna venku na travniku mezi nejaky nasrany, spinavy, Slovinske, Italske, a Madarsky pankaci! mi budeme v hotelu jako normalni rockove hvezdy..."). Proto chvíli trvalo, než jsme se poprali s faktem, že žádnej hotel nebude ("Prostě přijelo víc lidí...") a budeme nocovat s těma šílenejma typama venku, jako muži. Abychom to přežili ve zdraví, rozhodli jsme se ožrat jako zvířata.
Strategicky jsme zabrali kus trávníku, kde ještě nebylo nablito, obestavěli ho autama a vyrazili se bavit. Todd se porval s Broučkem. Ztrestali jsme Todda za jeho nesmyslný názory na olympijskej hokej. Pozorovali jsme pankáče žonglující s ohněma. Brouček se skácel z lešení jako kus kamene. Záhoř dostal chuť na skupinovej sex s výměnou partnerek. Todd se porval s Broučkem. Byla to jedna z těch horkejch nocí, kdy se dá chlastat až do rána. Aran se ztratil a pak se zase našel. Tohotom si dal se Šimpánem olbřímího francka a pak si všichni sahali ještě s Marťou na zadky. Slovinští pankáči se už od nás s neskrývaným odporem odvraceli, hudba trvala až do půlnoci a pitka ještě dýl. Ve čtyři ráno Oldřimíl se Šimpánem, Marťou a Tohotomem vytáhli míč a prozíravě se rozhodli přestat teprve tehdy, až se trefí do koše nohou. V pět ráno už měli na svým kontě poznávací značku nejbližšího auta, pak se z křoví vyřítil se zarputilým výrazem Todd, a protože neznal pravidla, zmocnil se míče RUKAMA, udělal dvojtakt, zakopnul a strašlivě se rozmáznul... Asi v sedm ráno se tou apokalypsou potácí postava a vykřikuje: "Who will give me a shit? I will eat your shit! Human shit is good!" Rozpor mezi zhnusením a zvědavostí překonává skutečnost - Dušan. Kupi Gnoja... Potom jsme definitivně vytuhli. Naprosto šílený. Všichni cejtili, že divočejší mejdan už na tomhle turné nepřijde.
Řekni, že kanadskej hokej je primitivní, dělej!
Intermezzo 1: Balaton
Ráno bylo nepopsatelný, lepší zapomenout. Kvůli neúspěšnýmu bukování byla před náma volná neděle i pondělí, což není nic moc. Jako regulerní turisti jsme překročili maďarský hranice (Tohotom se už deset kilometrů před nima ošíval nadšením) a našli si kemp. Balaton nás vytáh z kocoviny ("To neni Balaton... to jsou Lourdy!!!"), u večerního ohně jsme se věnovali opečenejm maďarskejm klobáskám a popíjení. Další den byl úplně jako v kempu u Balatonu - koupání, lenošení, fotbálek, Todd se porval s Broučkem... Za zmínku stojí ještě odpolední výprava za holkama bez horního dílu plavek (Marťův komentář: "Nebude jim trochu divný, že už takhle pochodujeme jezerem asi tři hodiny - a to čistýho času - a zastavíme se zrovna TADY?"), večerní hra "umění obětavky" (z vody se dá dostat jedině pinkáním a míč nesmí spadnout, jinak se musí udělat deset kroků zpátky švihlou chůzí... dost náročnej způsob pohybu, zejména, když máte zhruba po kolena vodu. Zkuste si to představit: pět chlápků si plácá takovým tím lehkým špatně ovladatelným plážovým míčem, hystericky na sebe řvou "mám! bacha! uhni! dělej! vem to! áááá! A JE TO V PRDELI!!!", aby se pak kvadruplegicko-mongoloidníma pohybama vydali na druhou stranu, než mají očividně namířeno a průběžně se nebezpečně vzdalujou od břehu) a noční rozjímání na molu (teprve tváří v tvář větru rozbouřenýmu tak, jako by to byl monzun v Provenci, se Aran o tý "louži" vyjádřil s uznáním v hlase).
... osm, devět, deset! Brouček vs. Todd
Show 3 (Szeged, Soho Club)
"Jak se maďarsky řekne 'vyliž si prdel, ty hajzle'?"
Do Szegedu to bylo poctivejch 350 km po špatnejch silnicích. Všichni už byli nadržený na koncert. I s krátkou zastávkou, kdy se Brouček nezadržitelně vyřítil do polí a vrátil se s asi dvoumetrovou rostlinou, jsme k Soho dorazili včas, a tam už nás čekal pan Divoký v tričku Waawe. Odehráli jsme si to svý asi pro dvacet lidí to v sále netradičně umístěným v prvním patře - zpestření představoval starej ožralej kameraman, kterej nás chtěl za 1000 forintů natáčet na video. Slušně jsme odmítli, nicméně začal točit, občas nám to znova cpal s tím, že by slevil a přes naší neoblomnost vypadal, že si to výtečně užívá. Když jeho neodbytnost dostoupila vrcholu, byl Tohotom nucenej sáhnout k hodně vražednejm kletbám. Místo okamžitý smrti v křečích se ovšem kameraman rozzářil: "Skvělý! Už jsem načal další kazetu!" a nakonec nám videozáznam vnutil za jedno pivo.
Protože jsme nechtěli dělat bordel u pana Divokýho doma, museli jsme vyrazit do ulic nočního Szegedu. Ten nás mimořádně zklamal - naprosto mrtvý město. I ta pěna z Marťova piva se tak zvráceně pomaličku sunula ven z lahve, že jejím usrkáváním za asi hodinu - a to čistýho času! - nevypil ani půlku lahve. Měli jsme mizernou náladu, protože jsme už věděli, že zítřejší koncert v Budapešťským Megapubu je zrušenej kvůli rvačce anarchos a skinheads v klubu, kterou policie rozprášila slzným plynem a klub zapečetila.
Není nad to vozit si fanoušky s sebou
Intermezzo 2: Budapešť
Další, tentokrát nechtěnej volnej den. Beze spěchu jsme dorazili do Budapešti a poměrně záhy se vzájemně ztratili. Za zuřivýho SMSkování auto Lyssy naložilo jednoho z neúspěšnejch promotérů akce jménem Balázs a vydalo se zachránit dodávku Gnu ze spárů neústupnýho policajta, kterej trval na tom, že značka zákazu zastavení platí bez ohledu na jazykovou bariéru. Po určitý době dost problematicky navigovanýho posunování přecpaným velkoměstem Balázs prohlásil, že už je to k němu jenom kousek, vystoupil a zmizel. Během následnýho pojíždění a chabejch pokusů o řešení vzniklý situace už tak dost napjatá atmosféra ještě povážlivě zhoustla, ale nakonec všechno dobře dopadlo, ubytovali jsme se a místo snižování koncertního deficitu vyrazili do ulic.
Po návratu z "prohlídky" města (jedna skupina zůstala ve zcela oplzlý maďarský pivnici u Árpád híd, druhá se bez úspěchu pokusila proniknout do zábavního parku na Hösök tere a skončila v jiný putyce) se všichni před půlnocí spokojeně sešli u Balázse, kterej přitáhnul partu svejch kamarádů, aby si užili mejdan s kapelama z ciziny. Maďarští hoši se nám pokoušeli pouštět video s kapelama svejch kámošů, ale Šimpán všechny tyhle pokusy rázně utnul větou: "Nemáte nějaký porno?" Podivnost našeho pobytu ráno dovršil požár motoru vehiklu stojícího jen ob jedno auto od našeho a symbolicky vrstva usazenýho popela na střeše. Budín a Pešť - města naše nejmilejší...
Show 4 (Žilina, Hotel ?)
"Přijde hajnej a ustřelí ti ty tvoje debilní koule."
V Žilině nás přivítala celá Ňufova partička. Tentokrát jsme nehráli v klubu Guru, ale v menším podniku, strategicky umístěným ve sklepě pod hotelem. Corgoň, Šariš, na Arana se vrhaly fanynky, Todd se porval s Broučkem, prostě všechno celkem v pohodě - až na předpokládatelný problémy s hlukem. Údajně se z hotelu nad náma dokonce odhlásila skupina anglickejch turistů... asi nebyli ochotný snášet skutečnej zvuk.
Ňufo nás po koncertě navedl do svojí luxusní vily, kde čekal neskutečně pálivej a výtečnej vege gulášek ("Minule, keď sme to varili, mali všetci poriadnú sračku..."). Při mohutným gestikulování si v něm ale Tohotom vymáchal rukáv a Záhoř, kterej je známej svým odmítavým postojem k sójovejm jídlům, při odkládání talíře do dřezu na hostitelovu velkorysou nabídku "Daj si ešte!" odpověděl "No, víš, na můj vkus je v tom moc masa..." Každá příležitost pro skandál je dobrá. Nakonec nás Ňufo všechny uložil do dětskýho pokojíčku, kterej byl větší než lecjakej pražskej byt, a ponechal nás osudu. Brouček se přitulil k modrýmu delfínkovi a velice unavený jsme všichni odpadli.
Vyspi se bratře, je jedno s kým
Show 5 (Bratislava, Divadélko v podzemí)
"Lyssa... to naozaj nemusím..."
Tenhle terén už známe. Ňufo nás vypudil docela brzo tím, že pustil nahlas Point, my jsme naskákali do aut a odjeli rovnou na tu loučku z loňska, kde si Klaus větral pytla. Bylo příjemný vrátit se po roce na stejný místo, zvlášť když jsme si zpříjemnili spánek v trávě hlasitým předčítáním nejlepších pasáží z časopisu "České péčko", kterej Vršovická sekce orchestru při shánění dálniční známky bez uzardění zakoupila u pohledný pumpařky. Tradice se maj dodržovat, takže jsme se stavili i v oblíbeným bufetu a v klídku dorazili do Blavy, kde nás už čekal Ježíš. Jeho aura z loňska ale byla pryč, protože už není hipík.
Hráli jsme na kolejích v docela příjemným podzemním klubu, skutečným divadýlku s křeslama a tak. Pódium vypadalo tak impozantně, že se Todd dokonce nechal vyprovokovat k bubnování a imitování. Patrně u vědomí konce naší cesty jsme se vyhecovali a i když pár ortodoxních HC fanoušků čehúnskou misi ignorovalo venku čekáním na rakouský True Illusion, bylo to - z hlediska souhrnnýho hodnocení všech tří kapel - nejkompaktněší vystoupení SR na turné. Velice spokojenej byl i náš slovenskej emisar Rasťo, kterej je jinak známej svým ambivalentním vztahem k produkci Lyssy.
Celou akci narušila jediná nepříjemnost: Záhořovi se "podařilo" zlomit klíč od imobilizéru převodovky, která byla pochopitelně zamčená a auto tudíž nepojízdný. Po nějaký době vyjednávání se zámečníkama a volání do Prahy bylo jasný, že situaci zachrání jedině náhradní klíč, kterej dorazí hluboko po půlnoci, a tak nezbylo nic jinýho, než začít zase divoce nasávat. Ve vypjatý atmosféře v kolejním studentským baru plným ožralejch cizinců se Todd pokoušel porvat s nějakým Američanem, z kterýho se ale vyklubal Australan, což situaci nakonec uklidnilo. Rozparáděnej Tohotom pak - již pod pseudonymem Cápa*) - vysvětloval zvukařovi, co si myslí o jeho názorech na Maďary. Dodávka s půlkou výpravy nakonec vyrazila kolem druhý, pro zbytek nastal "klíčovej" moment odjezdu asi za hodinu.
Resumé: přežili jsme všechno bez úhony, odehráli jsme pět dobrejch koncertů s našima oblíbenejma kapelama, tentokrát jsme na turné neprodělali a vůbec, bylo to fajn.
*) maďarsky "žralok"
Bubeníci jsou primitivní jako kanadskej hokej