Tady jsou základní informace o týdnu, kterej jsme strávili začátkem července na Slovensku. Osoby a obsazení: Gnu (Hodkovičky), Lyssa (Vyšehrad), Klaus (Blava), Marek (roadie, 1 množící se osoba, Říčany).

Bratislava, Propeller Rock Garden

Pondělí, 3. července

Vyrážíme z Prahy dopoledne, všechno klape, jelikož nic nejde podle plánu. Je docela horko, což však nebrání tomu, aby se roadies ožírali už v autě teplým Becherem (jedeme přece na homo tour). V Brně na nás čeká Klaus, maskovanej jako něco mezi Nickem Cavem a promotérem Evandera Hollyfielda. Cestou pak zcela zkratkovitě močí na odpočívadle do koše na odpad. Propeller Rock Garden (slovensky Propik) je open air louka na břehu Dunaje, s výhledem na hrad, velkým ozvučeným pódiem a venkovní hospodou. Všichni si připadají jako někde na dovolený. Na úvod dobrá akce, docela dost lidí, trochu špatný počasí. Pokoušíme se směnit desky Gnu za telefonní karty, ale ani tenhle deal se nakonec nerealizoval. Studená sprcha v noci u Klause je současně studenou sprchou pro Klause, když mu Šimáně při mytí nohou urve umyvadlo.

Naším nočním útočištěm v Blavě se stává klub Bunker, jsme trochu hlasitý, takže nás vyprovázejí nevraživý pohledy. Klaus nás rozváží po městě autem, a my jen meditujeme nad tím, jak je možný, že zatímco Klaus sedí s námi v Bunkeru na zahrádce a srká kofolu, naše auto s Klausem za volantem projede několikrát kolem nás a na střeše mu svítí nápis TAXI. V noci má pár lidí hrůzyplný sny, způsobený hyperaktivitou Gomeze Addamse, kocoura z Bajkalské.

Setkání s Klausem... takhle je k vidění jednou za rok.

Trenčín, Lúč

Úterý, 4. července

Dopoledne se snažíme pochopit postup použití Klausova záchoda (velmi intelektuální záležitost, úspěch minimální, značnej smrad) a pak vyrážíme do vegetariánský menzy na oběd. Divná situace: devět zachmuřenejch pomačkanejchch postav si pochutnává na sojovým segedínu (hlavně Töhötöm) a usrkává mátovej čaj. Pak jedeme do Propiku pro aparát. Hlídala nám ho partička bezdomovců, vedená chlapíkem, kterýmu jsme říkali Sergej. Byl to lokální přeborník v pití piva Kelt... v soutěži skončil druhej se 48 kouskama, porazil ho jen nějakej o 50 kilo těžší borec). Cesta do Trenčína je prach a bič a udusaná hlína. Za barem v klubu nás přivítala milá pani s pěknejma nohama, kterou roadie zpracovává (jak si myslí) dvojsmyslnejma narážkama, ale ty jsou ve skutečnosti zcela jednosmyslný (jak si myslíme my). Vypadá to všelijak, ale vše se v dobrý obrátí, nakonec přijde spousta lidí a Gnu předvedou pohlcující show. Publika se zmocňuje místy extáze a Šimáně si za svůj výkon vysloužil poplácání po ramenou a přímočarý hrození ukazovákem a malíčkem přímo do oka. Jdeme se umýt k Teovi, kterej měl odvahu nás ubytovat v bytě svý sestry (ještě jednou díky, Teo!) a vyrážíme na kulébr. Situace se nám záhy vymyká z rukou: Adam se seznamuje s místníma chlapama, Šimáně se ztratil a zase našel, všechno chutná jako borovička. Klaus nás nakonec zavezl do nonstop podniku jménem Fajka. Zbytek noci je krajně nepřehlednej... svítící poklopce, rozlitý pivo, nohy pálený zapalovačem, čelo v půllitru, divný stavy, když odjíždíme, svítá.

Trenčín, ráno. Všichni, Klaus a Teo.

Sládkovičovo, Drum Club

Středa, 5. července

Ráno u Teovy sestry je ovlivněný skutečností, že Klaus našel v dětským pokoji Teovy neteře různý hračky. V růžovejch pantoflíčkách na vysokým podpatku to panu manažerovi nepochybně sekne. Hlavně když má slona s takovýmhle chobotem v rozkroku. Potřebujeme kafe. Mára dává po ránu pro jistotu přednost pivu.

Na oběd nás Klaus pozval do svojí rodiny, tak se cítíme báječně. Dokonce se nám daří chovat se na návštěvě způsobně, aspoň do chvíle, než zase zůstaneme sami. Záhoř na poslední chvíli spolkne svý "ty mrde!" a přemlouvá paní Klausovou, ať s náma odjede zbytek turné. Pak to zase začíná: Šimáně překopává tenisák sousedům na zahradu, Olda s Töhötömem strhávaj ze zdi kalendáře s nahatejma babama (babama?!?), Kupón prošlapuje pingpongáč a Aran... darmo mluvit. Přesouváme se do Sládkovičova. Klaus nám nejdřív připomíná, že místní komunita je hodně vege a důrazně žádá, abychom neprovokovali (hlavně Záhoř), a pak bodře oslovuje olbřímího týpka u stánku s informacema o právech zvířat: "čau, ako sa máš, ešte robíš v tom mäsiarstve*)..." Tohle je nekompromisní vesnice, kde se v jednom domě nachází klub Drum, ve kterým se normálně dělají techno diskotéky a vypadá to jako uvnitř kosmický lodi, ovšem jak si ji lidi představovali v sedmdesátejch letech, všechno obalený alobalem. Atmosféra Twin Peaks. Tentokrát tam lokální komunita pořádá už druhej koncert a my jsme jeho atrakcí. Připravili nám další bohatou hostinu, při který se projevila místní záliba v kopru. "Jedli jsme kopr, pili jsme kopr, dokonce jsme se i oblíkali do toho zasranýho kopru." Nakonec bereme všechno do vlastních rukou a předvádíme misijní činnost Silver Rocket na plnej výkon.

Než muset ráno vstávat v sedm, radši jsme se vrátili do bízký Blavy, kde jsme si chtěli nechat aparát u Sergeje v Propiku, ale došlo k drobný hádce s jedním z jeho mužů, a tak jsme skončili v Bunkeru. Tentokrát jsme byli hodný kluci a  úspěšně jsme propluli všema úskalíma Ameriky, Afriky, Paradajky i Papriky. Marián Greksa je Töhötömův vzdálenej příbuznej. Oplzlá situace, řekl by Klaus.

Ve Sládkovičovu se poprvé zjevil Ježíš.

Bratislava, Propeler Rock Club

Čtvrtek, 6. července

Marťa musel kvůli těm hajzlům z Propiku přespat v autě vedle obchodu s motorkama, kterej patří Jožo Rážovi. Kartonová podobizna v životní velikosti! Zaparkovanej sporťák s nápisem "Jožo Ráž, B Rh pozit."! Po obědě se na chvíli rozdělujeme, Lyssa jde s roadies na procházku po městě, Gnu zase na návštěvu za příležitostným basákem Lvmen a stálým basákem Testimony, kterej tu žije. Obě vycházky probíhají odlišně: Lyssa okukuje bratislavský krásky (Kupón projevil pozoruhodnej talent rozpoznat skutečný pamětihodnosti: objevil úžasně prsatou zmrzlinářku před Tescem a v rozrušení si málem objednal dva kopce melounový), Záhoř navštívil místního McDonalda, což rozlítilo roadies do běla a pobídlo k improvizovaný demonstraci proti globalizaci. Cestou do Propiku jsme pak na mostě přes Dunaj meditovali o smutným konci Jiřího Schellingera. Z druhý party dorazil k vodě jako první notně ožralej Šimáně (Gnu nezastihli Hula doma a zakotvili v petržalský krčmě), což naznačovalo, že půjde o zajímavej večer.

Podruhé se zjevil Ježíš.

Byli jsme ještě mírně otrávený kvůli včerejší hádce se Sergejovým člověkem, ale vše se v dobrý obrátilo. (Sergej jenom procedil mezi zubama, že dotyčnej ze včerejška je propuštěnej). Hráli jsme tentokrát na komba přímo na zahrádce hospody, trochu zvláštní koncert, kterej se přelil v naprosto nekontrolovatelnej večírek na břehu Dunaje. Přijel konečně Hulo a děly se věci. Pro Marťu nebyl žádnej půllitr dost velkej na to, aby se nedal vylejt a náhodný občani Petržalky, venčící psy, si museli myslet, že nábřeží Dunaje se proměnilo ve starej Řím v nejdekadentnějších dobách. Všechno nakonec skončilo v Bunkeru, jako obvykle, kde zbytky výpravy prožily mystickej večírek s Ježíšem a s improvizovanou poslední večeří, hosana, haleluja, nobody fucks Jesus! V Bunkeru už asi není záhodno mluvit česky.

Bratislava, Bajkalská... Kupón a Jožo. To tě udrží nad vodou.

Stará Turá / Dubnica nad Váhom, Goa

Pátek, 7. července

Klaus na dnešek domluvil dokonce dva koncerty... asi už neví, jak nás utahat, aby měl večer klid. Ráno v 8:15 (!!!) ještě zavolal Ježíš, aby nám popřál pěkněj zbytek tejdne. Stará Turá je městečko v poměrně divoce vyhlížejících horách, kde jsme měli hrát v soc-real kulturáku s plastikou kolchoznice. Jediný, co narušovalo rozporuplnej dojem, byla nástěnka společnosti slovensko-indického přátelství. Klub byl ale vzhledem k možnostem hezky zařízenej, lidi kolem byli příjemný, dostali jsme chutný pálivý orientální jídlo a spoustu pití. Ukázalo se, že tam funguje partička lidí, který společně jezděj do Indie, provozujou čajovnu a všechno bylo takový východní.

Šli jsme přímo na věc, na Lyssu se pogovalo a na Gnu se pýřily a pářily roštěnky... když hráli Vlny, jedna dvojice si dala francouzáka. Forma kapel se přiblížila k vrcholu a všichni jsme byli nadšený, jak to tady dobře dopadlo. Hráli jsme od šesti, v osm jsme všechno sbalili a odjeli do Dubnice. Vzali jsme s sebou dokonce jednoho chlapíka, kterej se chtěl podívat na koncert podruhý. V Dubnici se nám rozmnožili roadies na tři nadšeně přivítaný osoby.

Goa sídlí v jednom domě s techno diskoškou a hrát se mělo v místnosti, kde řvala od vedle muzika tak nahlas, že to nevypadalo vůbec dobře. Přestěhovali jsme to do menšího prostoru k baru a ještě rozjetý z odpoledne jsme to dali podruhý, na rozdíl od Alenky před zrcadlem, takže Kupóni si měli šanci poprvé v životě prohlédnout fans. Nakonec nejobtížnější den skončil z hlediska koncertů jako den nejlepší. Lidi byli vstřícný, všem se dařilo a produkce Gnu byla tenhle večer z jiný planety. Některý lidi dokonce znali texty, dorazil i Teo z Trenčína a Adam ve finále vyždímal z trika snad litr potu. Gnu vůbec během týdne neskutečně stupňovali svoje show a tohle bylo jedno z jejich nejlepších vůbec. Kdo to viděl, ví, co myslíme.

Dnešek nás všechny stál hodně sil. Zdrželi jsme se v bezpečí klubu Goa do kuropění (Dubnica je prej díky zašlý slávě místních zbrojovek nebezpečný město) a šlo se spát k Mariovi, místnímu bossovi. Náš den končí při zapnutý televizi, bez který by Olda dneska neusnul.

Žilina, Guru Club Zone

sobota, 8. července

Mariův testosteron nás vypudil z bytu poměrně brzo, takže jsme sbírali síly před jeho domem na parkovišti a brzy dopoledne se vydali na cestu do Žiliny s jediným cílem: najít si klidnou louku a konečně se pořádně vyspat. To se nakonec podařilo, nestal se - kromě Klausova sebeobnažování, zaznamenanýho dvěma holkama na čundru - ani žádnej průser. (pozdějc v hospodě komentovaly náš příchod slovama "... pozri, to je ten s tým pytlom...") Do Žiliny jsme dorazili opět svěží. Hráli jsme tady s místní grind legendou Public, přišla spousta lidí a byl i profi zvuk, takže konec turné proběhnul důstojně. Roadies se nám rozmnožili na pět kusů a místy to připomínalo nějakou odvázanější party v Říčanech. Temnej stín posledního dne a konce turné ale dolehnul na všechny a proto jsme se rozhodli hned po koncertě vyrazit do Prahy. Cestou se nedělo skoro nic zajímavýho (zastávky u pump, společný foto, prostě nic divnýho - no, něco je přece jenom ve zprávě od Gnu, ale fakt nic divnýho) a všichni jsme se v bezpečí a ve zdraví vrátili domů.

Tak takhle nějak se to stalo. Sedm koncertů v šesti velmi intenzivních dnech. Děkujeme touhle cestou ještě jednou Klausovi, Katce, Gomezovi a všem ostatním, který se na tom nějak podíleli a všem, který se na to byli podívat. Amen.

Lyssa

*) řeznictví

Pro srovnání máme totéž z pohledu Gnu. Ovšem když dva píšou o tomtéž... A rozhodně si přečtěte report z Viktor Ujčík Tour 2001.