31.5.-1.6. Tábor (Café Bar 7, Orion a přilehlá zákoutí)

V první řadě, moje postřehy z FDF2 berte trochu mimo...za a) znáte moje úchylný tour reporty a za b) tenhle víkend jsem byl víc než pod vlivem. Mohla za to šestka vlevo dole, která, i když formálně opravená zubařem, bolela jak čert. Proto jsem se na cestu vybavil pouze Valetolem a kartáčkem. Bylo to trochu málo. Tričko (jedinné oblečení s sebou) mi sice ještě neprofukovalo, ale uklidňoval jsem se tím, že vezeme novou várku Pintorskejch "oblečků", takže naprostej klid a pohoda...

Zácpa na benešovský silnici, směr Tábor, se opakuje s železnou pravidelností, plazili jsme se jak šneci. Naše výprava čítala pět lidí obého pohlaví. Na táborské náměstí jsme dorazili ve chvíli, kdy směrem postranním uličkám hřmělo: "Užijem si obojí rozkoše...!" Váhání by se rovnalo sebevraždě a tak jsem se nekontrolovatelně rozběhl vstříc zvukové smršti (a pivu, kterým jsem potřeboval zalít bolest zubu). Pepe v roztomilém tričku propagujícím koku, hehe, se svou býčí šíjí právě protínal (zatím) prořídlé davy záseky hluku a Záhoř s Kupónem mu zdatně sekundovali. Ufff! Pěkně vostrej začátek!!! Zdrávas Aran, ahoj kluci a už se pomalu rychtuju na LMS. Dvě bicí soupravy, podívejme....Ve chvíli, kdy začnou hrát, stojím vedle Tominy, akorát tak abych mu stačil říct: "Hele, to jsou vykradený Tom Is My Sugar!", nejni nad to se pořádně pobavit na vlastní účet:-). Jarda se mi ale nakonec bude omlouvat hlavně za neuskutečnený pintorský výstup ve Strakonicích. Z toho se ale na dvorku táborského baráku dneska určitě střílet nebude.

Přichází první break do povolenýho jídelního uvolnění, a tak si dávám do trumpety, kaz nekaz. Je to skvělý, stejně jako celé další zajištění pudových potřeb, vyjma sexu, ten si musí každý porychtovat sám jak nejlíp umí. Další na tahu jsou Waawe, mají co předvádět. Nový repertoár se mi od začátku zadírá pod kůži, je to mnohem mnohem hypnotičtější než Timestorm Was The Signal (a to je nějaká fošna), můj bdělý stav přechází do snivého. Potuluji se barem sám, občas zakopávám o známé tváře, drogy se na mě podepisují v neodhadnutelném pořadí. Bratříček už ale otvírá vrátka, a silné detonace ladících se bas magnetizují slušně zaplněný dvorek (něco míň než 200 lidí?) Sedmičky. Gnu jsou neuvěřitelní, jsem v transu při sloganu "Sám proti nebi" mi probíhá přes záda mráz a moje hlava samovolně míří vstříc obloze, kde v kruhu stojí čtyři obláčky a uprostřed jasně svítí hvězda. Poprvé, kdy cítím souznění s Adamovými texty. Je to iniciace a zůstává to stejné až do přídavku, do konce. Jsem vítěz nad Prasviní. Slova už se nelinou jako záře, ale spíš jako záchytná lana.

Some Other Place mají být skrytými hřivnami, sedám si proto způsobně vedle Dana Dudarce a hned po prvních tónech, které přicházejí po nervózním představení kapely (zpěvák-kytarista umravňoval hlučné mládežníky) se dozvídám, že hrají jako Richter Band. Těžko říci, v alternativě nejsem kovanej, pro mě to zní jako ambientní kytarové spolky kolem Kranky Records řízlé velmi potichlou brněnskou scénou. Někdo odchází do Orionu, přidáváme se, věci táhneme s sebou, protože jsme jako tupí oslíci nevychytali pointu, kterou nám již odpoledne servíroval Pinto. Orion je zpolaplný, nepolapitelně vibrující, jsme na jedný lodi s NeZdeňkem, Tomina má svoje kámoše a já tím pádem pomalu upadám do rutiny. V tuhle chvíli (2 v noci) nebude asi nic snažšího než se vydat spát na Cestu. NeZdeněk má chabé vodítko, mapu v tak malém rozlišení, že z ní jdou poznat jen barvy.

Potkáváme zbylé osazenstvo L'Point zrovna ve chvíli, kdy se nám mladí metalisté, rozdovádění pekelnou show Gnu (a to jsem zapomněl připomenout, že Olda "uplácel" nejmenší fanoušky samolepkami, hahahah) ptali Bena, co s těma popelnicema. Ben (úplně vylitej) se chvíli zamyslel a pak říká: "Dejte to na tamto auto!" Vyměňujeme si pár dalších postřehů a už jsou tady fízlové. "Vy jste poházeli ty popelnice!". Tak co na tohle říct? "Sorry pánové, to jste se museli dost přehlídnout, jestli to pozorujete delší dobu, tak jste museli vidět, že tady stojíme a povídáme si." Strážníci: "Tak občanky!" Víc absurdní už to bejt ani nemůže, vytahuju pas a tím je definitivně odesíláme pryč.

Je klid, klid na bloudění, asi třičtvrtě hodiny bloumáme po Táboře podle Tomskeho rad a nic. Nakonec nás jedna dobrá duše posílá do bývalého mlýna, kde je CESTA. Tupci, nepochopili jsme to ani po zhlédnutí cedule Cesta se v zimě neudržuje! MěNV. Dobře nám, tak. Běloba, kterej nás zdaleka míjel, když se vracel pro spacák do Orionu, byl o celou 3/4 hodinu v kuchyni dřív!!! Jsou tu i Aran s Mahulenou, ale únava přebíjí chuť klábosit. Spaní je luxusní, vybíráme si parádní kavalce. Spát se tady bude určitě taky moc fajnově...

Druhý den, k polednímu zbýráme naše schrány k hygienické očistě a po chvíli mizíme v centru, které je, co by kamenem dohodil...Místo snídaně oběd a postupné slejzání na náměstí, kde jsme s Koňátkem předchozí den domluvili spich-tepich:-)... Adam a Mahulena, jako správní turisté likvidují zásoby, což neuniká turistům, kteří si je fotí, hahaha. Pinto projíždí Renaultkou a doporučuje, abychom včas dorazili do Orionu. Fajn, já i Gábina to stíháme na minutu, stejně jako zbytek hochů (a děvčat). Děvčata se jdou zabavit do města, nás čeká příprava na večerní mač, stavíme si vozovou hradbu. Koňátko jako opravdový profík je za chvilku hotovej (a to stačí komunikaci prokládat vzpomínkami na pikantní akce, odehrávající se v Orionu, někdy před časem, ve čtyři odpoledne). Myslím, že dnešní set bude vyjímečný.

Zrovna, když končíme se zkoušením se objevují Gábina s Vránou a my se pomalu klidíme k Sedmičce. Ospalé a chladné odpoledne na zahradě, pár známých, lehce relaxujících tváří, bavíme se o všem možném, po chvíli jdeme vyzkoušet zahrádku U Brouka, kde už se "poflakuje" další várka pražských hlukových mistrů dobré zábavy, heh...Vzájemně špičkujeme, Free Dim Fest je v první řadě o zábavě a uvolnění, pak o kamarádství a na konci o jednotě různosti, v které je Síla.

Ale dost patetických rozvah, Wollongong na to vlítli, právě když jsme dorazili zpět, a byl to možná nejlepší koncert, co jsem od nich viděl, z Broučka lítaly třísky (potu) a Todd, povznesený daleko nad barvu svého pasu stál jak vizionář v propocené košili a kázal špínu jeho vlastní revoluce. Know Evil! Konec už byl basama trochu nad možnosti PA, ale co naděláš, noise-rock je o zalehlejch uších a pekle v hlavě...

Negero už se pohybovali na place dvorku notnou chvíli, dokonce jsem si pokecal s Čendou, bývalým kolegáčkem Dády z Ember. Negero se vydali po stopách ztracených alternativních železnic, aspoň tak to na mě působilo. Hluková energie spojená s nervností, jednak ženského zpěvu a také kláves, které neustávaly v atacích. Čenda hrál opravdu jako bůh, a tak to drželo jakž takž pohromadě. Chtělo by to víc zkoušet a taky se otloukat víc živě. Deverovu Chybu jsem si fakt vychutnal, nebylo to tak mysteriozní jako posluchačské spojení s Gnu, ale bylo to stejně intenzivní. Dost lidí možná Doforoty nevnímá jako "hitovou" desku, ale Krájíme, Co jsem nechtěl plus Francie - Švýcarsko 2:0 jsou naprostý klubový bomby, který duněly skvěle i na místním pódiu. Asi bych je nutil podepsat smlouvu se Silver Rocket, kdybych nevěděl, že v péči Free Dimension Records jsou v dobrých rukách.

Nenápadně jako Sherlock Holmes v převleku se vyloupli oba Saboteuři (Hillary a Chris), vyložili svoje atypická CD (jedno v knížce, druhé ve skládačce) k našemu merchandise a začali s vysokou profesionální zdatností stavět svoje instrumenty. Po DCH trvalo jen chvilku než se do toho pustili. Bohužel zima (tlumená pouze Milhausovou mikinou) a prášky s pivem udělaly své, takže moje pozornost bloumala někde, kdesi. Občas jsem prohodil slovo s naší dobrou spřízněnou německou duší Karstenem, ale jinak to bylo tristní. Sabot - a teď se podržte - mi zněli jako dům. Opravdu nevím, kde jsem v tu chvíli byl. Tma se snesla s tichou samozřejmostí černého sametu, hned po skončení tohodle setu jsem přikývl na požadavek Patrika a spol., aby L'Point začli hrát od půl dvanácté a pomalu jsme si to štrádovali do známé a nám milé nory. Dobrej kauf, protože v půl jedenácté byl Orion zaplněný sotva z polovice.

Pitný režim chtěl své a tak jsme dál chmelili žaludky - já i ostaní lidičky z družstva "bodařů". Všechno sedělo, i poslední test zvuku. Všeobecné těšení problikávalo vzduchem po vzoru el.výbojů. Těsně po půl dvanácté jsem se protáhl davem na pódium, už do rozehřáté Yellow Hut, a pozdravem: "Strč prst skrz smrt!" odpálil L'Point k premiéře. S Cílkem v zádech se dýchá volně a tak byla necelá tričtvrtěhodina protkaná pulsující souhrou melodií a rytmů.

Těžko se to popisuje, ale bylo to jak odpálení rakety z rampy. Pro mě osobně bylo velkou satisfakcí vidět všechny ty milý tváře pod "bajkonurem". Zpocený stejně jako publikum, a možná o trochu víc utahanější jsme si razili cestu k baru. Afterparty, zvláště v podání geniálního DJ Psychedeliquenta, kterýmu to tam záhadně padalo jak z partesu, byla taky hodně vychytaná, hlavně pro ty nejvyjetější chlápky. Bugrr to s Fildou nestihli, a tak jsme se aspoň na chodbě častovali častuškami a zlobili procházející (ucházející) duše... Jak se rýmuje, když sháníš oheň a jedna z Pavel ho má? Rébusy před čtvrtou ranní jsou složitej případ, ještě zložitější než Hájkovic, krátko-dlouhá dvojka. Jestli má někdo pocit, že už nemůže rozluštit mý kódy, pak doporučuji navštívit Orion v pozdní večerní nebo brzkou ranní hodinu.

Cestu jsme stihli, bez peněz došli (neboť automaty v Táboře mezi 1-4h neposloužily), spánek nespravedlivě stíhaných a stejný scénář pro probuzení jako v sobotu. S tím rozdílem, že tentokrát jsme snídani, uchystanou Leni (?) nehodlali ignorovat. U stolu zasedl i Mr. Bajla a Konjatko, prsící se novým trikem a nám nezbylo než se pomalu a slušně rozloučit a vyrazit na náměstí, kde nás měl vyzvednout TomPim...Čekání U Švejka nám, ale přišlo lepčejší, bez ohledu na pozdější zuřivou reakci pana kapelníka. K Praze už to bylo jako z kopce, a tím bych splacení částečného dluhu ke stránkám milované rakety vidět odfajfkovaně. Chystal jsem se chystal, až mě tady máte:-)!!!

-Job-