Přelom května a června, Tábor... doufejme, že se z tohohle spojení stane silná tradice, protože oba ročníky Free Dim Festu, který zatím proběhly, patřily z mýho pohledu mezi to absolutně nejlepší, čeho jsem se coby člen Gnu mohl zúčastnit. Některý koncerty jsou jakoby za odměnu za ty ostatní - a FDF, to je ta nejsladší odměna: hraješ pro lidi, který to zajímá (aspoň doufám) a který respektuješ, navíc s dalšíma skvělejma kapelama a na neuvěřitelně příjemným místě. Jelikož jsme s Gnu hráli letos i loni, mám pocit, že se na příští léta do programu nevejdeme, ale o to víc si FDF užiju jako divák a fanoušek...

Ale to předbíhám... Měl jsem zpočátku lehký pochybnosti, že se letos nepodaří překonat nebezpečně vysoko nasazenou laťku z minulýho roku, ale moje obavy se ukázaly jako zbytečný. Je sice fakt, že bez Esgmeq bylo táborský náměstí letos o něco tišší a klidnější, ale aspoň v sobotu dopoledne nikdo nestrašil svatební páry, který se v pravidelnejch intervalech rojily u radnice vedle Café Baru 7 (před rokem totiž zcela zbořený Esgmeq na nějakou svatbu vtrhli a fotili se se zmatenejma svatebčanama).

V pátek začínala Lyssa, která mě osobně potěší skoro za každý situace, takže tam je těžký cokoliv hodnotit. Pro mě to je kultovní kapela, love at first sight. Druhý hráli Landmine Spring. S klukama jsme se dlouho neviděli, ale jsou to pořád ty stejně příjemný chlapíci - navíc jejich novej materiál se mi dost líbí. Už to není tak přímočarý a - dejme tomu - punkový, ale to vůbec není na škodu. Trochu mi to připomínalo Bluetip, ale mnohem vřelejší. Jako třetí Waawe - z toho, co jsem slyšel (už jsem se soustředil na jiný věci, jelikož jsme se chystali hrát), jsem byl unešenej. Waawe trochu zvolnili, ale přidali na hypnotičnosti a je to úžasný! Velice sugestivní muzika, moc se těším na novou desku... Pak hráli Gnu a souboj s časem jsme úspěšně zvládli.

Společenská stránka festivalu probíhala zcela v duchu "Free Dim Fest mood". Každou chvíli se odněkud vynořil Tohotom, chřestící skleničkama rumu jako rytíř v plný zbroji. Přijel i Pierre Richard přestrojenej za Karstena z Noiseworks - toho si vzal do parády Lukas, načež Karsten odjížděl v neděli z Tábora s hlavou jak pátrací balón. Pipo bylo pipo a já si až v průběhu večera všimnul, že Bugrr má na sobě stejnou džísku, na kterou mu před rokem fixou načmáral Lochman lebku se zkříženejma hnátama. Ten archetypální podpis je tam dodneška... Na záchodě jsem pak zaslechnul výbornou hlášku: "Ty vole, ty si nerozepneš poklopec a pak se divíš, že máš mezi nohama mapu Evropy!". V hluboký noci pak NPC před Sedmičkou pošťuchoval metalovou omladinu k nějakýmu riotu, což odnesla popelnice - spravedlnost v podobě dvou fízlů si ideovýho původce narušení veřejnýho pořádku sice našla, ale L'Job je přesvědčivě setřás. Ben zcela vytuhnul vevnitř v Sedmičce. Zajímavá věc - spousta lidí viděla rozhovor mezi Marťou Farťou a Tondou Kocábkem, ovšem ani jeden z nich si na to druhej den nevzpomíná... pravdu asi odhalí až Tondův diktafon. Dobrej rozhovor taky poskytnul Lukas (když mu na chvíli ze spárů uniknul Karsten): místní zpravodaj se ho zeptal na nějakou banalitu a očekával lehce zapamatovatelnou a stejně banální odpověď, ale přepočítal se. Lukas se zhluboka nadechnul a pravil: "Nejdřív se ochladila Země..."

Spaní i jídlo bylo neuvěřitelně luxusní... nevím, jak poděkovat všem ze sdružení C.E.S.T.A., ale bylo to parádní. Díky moc!!! Druhej den byl co do hudební produkce relativně klidnější. Začátek tomu ale zdaleka nenasvědčoval - Wollongong předvedli to, kvůli čemu jsou na Silver Rocket a přidali dvě nový skladby. Druhý v pořadí Negero byli hodně komplikovaný, hodně odtažitý, ale zhruba v polovině setu se to zlomilo do celkem zajímavýho tvaru, kterej lehce připomínal třeba poslední 90 Day Men. A pak přišel vrchol letošního FDF - Deverova chyba. Určitě jeden z nejlepších koncertů Deverovců, co jsem kdy viděl: strhující zážitek. Kluci mají taky nějaký nový věci... Dlouho mě takhle nic nedostalo. Jednoznačnej vrchol. Jestli ještě nemáte Doforoty, tak si to kupte, tohle je TAK skvělá kapela!!! Poslední Sabot pak předvedli vysokej standard, hudební komunikace mezi Chrisem a Hillary je fakt výjimečná. Afterparty proběhla v narvaným Orionu, kde v atmosféře léta lásky hráli L'Point v zajímavý sestavě - na basu totiž hostoval Tom Cílek z Deverovky, kterej tak získal trofej MVP pro nejužitečnějšího hráče letošního FDF. Připadalo mi to dravější než jindy a připadalo mi to taky neopakovatelný, krááááásně jsem si to užíval...

Chtěl bych ještě maličkost na závěr. Jestli nemáte rádi festivaly (já je docela nesnáším), ale chcete vidět pár dobrejch kapel pohromadě, bejt chvíli v milým a kreativním prostředí a poznat skvělý lidi, přijedte za rok na třetí ročník Free Dim Festu. Budete vítáni!

Doc. PhDr. Aran Ahasver Fritsch, Csc.