[ V / X / MMIII ]
Tenhle report je "vypůjčenej" ze stránek Ememvoodoopöká a prošel grafickou úpravou.
Je to tady. Vrcholná akce tohoto léta, v podobě neopakovatelného večírku raket. Antiizolepa byla zas naším doprovodem. Já s Bourkem, Hankou a hudebním balastem jsme to vypálili již v jedenáct na štaci. Za zvuku Rolling Stones ze sedmdesátýhošestýho a se zastávkou na zmrzku v Brandýse jsme dorazili do polí k nepředstavitelné "budově". Vypadalo to tam opravdu jako když Ladronku přesunete do přírody, akorát to bylo větší. Byli jsme tam klasicky první a nikdo z přítomných (spící žena a dítě se stavebnicí) o ničem jako koncert nevěděli. Naštěstí se probudil zas někdo jiný a ten nám to odkejval, jako že o něčem ví. Tak jsem tam odlehčil antiizolepu až na nulu a vyrazil na další štaci, zatímco to tu Bourek dá do pohody.
Cesta byla příjemná, tentokrát za zvuku Ashcrofta. Doma jsem si dal ještě pohodu s Plackou. A po třetí jsme vyrazili na Čerňák vyzvednout "ženáče" Mladoně. Motal se u svého nejoblíbenějšího podniku McDonald's. Přinesl do auta myrtu a vejslužku v podobě velice dobrých cukrovinek. A zas na Byšice.
Na místo jsme dorazili akorát. právě začínala hrát první kapela s názvem Nuit a bylo tam lidí jak sraček a samé lepší "zboží". Nuit byli alternativní metal, což nevím, jestli je správný... Po nich nastoupily Monophonic, moc o nich nevím, neboť jsem celý jejich koncert strávil v místní stodole, kde jsme našli mičudu a tak jsme stříleli "desítky" a byla to prdel. Nakonec se tam namotalo tolik lidí, že bejt tam víc místa, tak bychom mohli dát jedenáct na jedenáct. Pak jsme šli hrát my a tak jsem musel přerušit fotbal, což nasralo (h?!).
Koncert byl klasicky na pohodu, zahráli jsme nejdelší Jizvu v dějinách a to ne úplně schválně. Konzik byl lepší, než když si přiskřípneš levou ruku (levák pravou) pod záchodové prkýnko a pak drtíš šaška... Po nás to rozbalili Lízáci a také se rozbalila fronta na pivo. Líza dobrá jako vždy. Na těchto akcích má divák výhodu, že se mu líbí všechno. Poté jsem se konečně dočkal Wollonů, které jsem ještě živě hrát neviděl, byli též super a na oslavu nemohly chybět panáky a zábava neberoucí konce.
Pak přišla na řadu legenda SRR Gnu. Dlouho teď nehráli a tak byli očekáváni s veškerou pompézností. (Ženský u tyčí, chlápci u motorek, fotografové, chlápci na mlhu – vše na svém místě.) Pompéznost sklízela své ovoce. Jediný problém byl, že si to přestal nějak dávat zpěvový aparát, Bourek jako již i jiní byl v pohodovým rauši a tak se problém vyřešil tak nějak alternativně a vrčelo se dál – Esgmeq - klasické peklo, akorát kdyby to viděl Satan, tak by se křižoval. Tečku za hudební produkcí obstarali plechaři Děti deště...
S posledními tóny se lidé začali poohlížet, kde uloží své tělesné schránky. Jedinou výjimkou (no, možná ne jedinou) byl Brouček z Wollonů, kterému už bylo jedno, kde sebou flákne. I já s Jiřím (dnešní fotograf) a Mladoněm jsme hledali a našli. Spali jsme uprostřed pole-louky a dávali si to s místním nepravým Salátem, což byl kámoš pravého Saláta, což byl překvapivě pes. Mladoň se svážel o 3 metry níž každou vteřinu, Jiří měl vodu a já sušenky a mrkev. S tímto arzenálem jsme se nemuseli ničeho bát a v klidu jsme usnuli. Ráno nás probudilo sluníčko a vcelku vyspalí a i s pravým salátem jsme se vydali na místo činu. Bourek, Placák i Hanka byli již vzhůru a balili krámy. Uvnitř byl za barem Todd z Wollonů, pouštěl ty nejvypečenější desky a točil pivo patnáct minut, neboť u toho neustále pařil. Vždy, když se někdo probudil, tak ho ti "čilí" obstoupili a připravili o cigárka, kterých byl nedostatek.
Nakonec jsme to všechno narvali do vozu a vyrazili se slzou v oku domů. Já měl před sebou celý den v káře a tak sem si to užíval: Úvaly – Brod – Onymyšl – Kostelec – stěhování mrazáku a linky od Šindysů – a nakonec ještě večerní záchrana Školilaka z dálnice D1...