[ I / I / MMIV ]

Možná to vypadá divně, že píšu report z Byšic až skoro půl roku po tom, co Silver Rocket Summer Slaughter zazářil, zahřál a uhasnul, ale buďte v klidu: nepamatuju si o nic míň, než 17. srpna, protože to už ani moc nejde. Následující dojmy berte jako zprávu toho, kterej to nepřežil. A to je správný, jak by řek Vořech.

Ta akce byla obrovská. Tehdy sme to eště nevěděli, ale dneska si to už můžeme říct: byla to smrt, ty vole. Každej kdo byl vožralej jak prápor, byl hvězda. A hvězda byl to odpoledne a večer úplně každej. Ale popořadě:

S Vořechem a Žirafou sme naložili věci na valník a hurá na Byšice. Cestou sme vymysleli novou výbornou hru, která spočívá v tom, že se troubí na lidi, co dou nebo jedou na kole proti autu a mává se na ně s výrazem starejch kámošů. Moc sme se nasmáli a už sme byli ve mlejně. Obávaný Broučkovo dvojče se zlomenou páteří o žádný akci nevědělo, což nás jenom utvrdilo v tom, že sme na správnym místě. Vyndali sme krámy, Vořech si to antiizolepou vodfrčel posbírat zbytek Ememek a já sem obratně zapojil zpěvovej aparát, kterej překvapivě fungoval. Pak sme šli na benzínku a když sme se vrátili, už to ve mlejně bylo jak v úle. A přijel fakt skoro každej...

Dorazil Vořech s Plackou a Mladoněm, kterej přines vejslužku ze svatby, a mohlo se začít. V Nuit byly sice čupr žabice, ale to bylo tak všechno... eště teda měli autobus dobrej jak svině. Jinak emo-doom-metal-alternativa, kdyby bejvali zpívali ňáký slova, tak nejspíš: "suché stromy tančí, suky mluví dávnou řečí mrtvých větví..."

Monophonic sem docenil až o měsíc pozdějc v Kostelci, takže sem se moh v klídku věnovat fotbalu v přilehlý stodole, kterej se hodně brzo zvrhnul ve skvělou zábavu "kdo to tim míčem do Ovsa víc napálí". Chebskejm opočenkám zkolaboval Starýho aparát, tzv. Starýho kráva - to mělo bejt varování, který nikdo nebral vážně.

A potom Ememvoodoopöká. Idiotská přivožralá kapela na vrcholu sil, hned při první věci sem se strašně kopnul do kotníku vo Vořechovu kytaru, Mladoň štípal činely, všude pot, krev, chlupy a řev. Nejjistější je jistit to ze země.

Lyssa je pro zasvěcence, zakázaný ovoce, tajný učení, cynický rozumbradové. Psychoanalýza v reálnym čase. Už skoro nevim, jak se menuju, ale co má bejt... Latinský kořeny, litry piv, jedu na plnej benzín a nejsem sám.

Po malý přestávce Wollongong, maximální jižanskej rock v rukou dřevorubců. S každou další kapelou se zvyšuje hlasitost a snižuje vzdálenost, padá hranice mezi těma co hrajou, a těma, co poslouchaj, rozdíl tady nikdy nebyl. Poprvý v životě si v Byšicích všímám, že Brouček mluví s Toddovym kanadskym přízvukem. This is the end, my only friend the end.

Takže si dám eště pivo a když padám kousek od mlejna do kopřiv a do bezvědomí, Gnu právě rozjížděj poprvý první věc. Společně se mnou umírá zpěvovej aparát a je tady průser...

Probral sem se na silnici, šikovně schovanej pod autem, aby mě něco nepřejelo, pokusil sem se poslat Žirafě nouzovou esemesku s textem "NGDHKD; JKDSG HKS EERILH DSM?A" a pak si pamatuju, že sem spal v antiizolepě a Hukot mi věnoval flašku vody, abych neumřel. Trápila mě strašná noční můra, a to že Děti Deště nazkoušeli speciálně pro SR Summer Slaughter celou desku Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band od Beatles.

Probudil sem se asi v sedum a když sem vešel do mlejna, bylo to neuvěřitelný... apokalypsa. Miki chcal na schody z druhýho patra, po zemi se válel Brouček v tričku Emems a vydával neartikulovaný skřeky, Todd točil pivo, který rozdával zadarmo a tisíc jinejch lidí v bídnym stavu polehávalo všude kolem. Fakt hustý. Mladoň s Jiřím a s Vořechem spali někde v polích, takže sme je s Plackou a Žirafou, který sem našel, nemohli až do takovejch jedenácti objevit, Šimáně chodil a nadával na zbytek Starýho party, že mu zdrhli a že musí všechno nakládat, my sme sbírali poblitou a pivem politou techniku a kdo moh, tak se zase začal vožírat a všichni sme byli strašně šťastný a chtělo se nám blejt.

Když sme v neděli s Vořechem odtahovali z dálnice na parkoviště Školilaka s pani Školi, psem Honzou, Klausem a Školákovic sousedem, bylo to takový milý setkání v krásnej letní podvečer... Ve vzduchu ale pořád visí nezodpovězená Školiho otázka, jestli by tažený vozidlo "neměl řídit někdo, kdo není tak vožralej..."

Každopádně si pamatujte:
že i Gnu to prej uměj posrat
že všichni, co sme tam byli, sme nejlepší a nejhustší
že spát se dát nejen v kopřivách, ale i ve stoje
že když se vysekne trafo v zesilovači, může to vypálit bedny a je to drahá sranda
že drogy sou špatné
a že se tam příští rok naleju zas jak brus.

Bourek